Trénink sportovců vs. trénink „běžné“ klientely.
napsal Jirka Kalina Trenér, Lektor
Zveřejněno 18.10.2014
Ve fitku můžeme každý den vidět, jak na sebe klienti aplikují typ tréninku, který bohužel ve většině případů není vůbec na místě. Ono se není čemu divit, když se nesprávný přístup vidí i u mnoha trenérů, kteří stále hodně často prosazují silově-objemové cviky z kulturistického tréninku. Ty mohou být (a velmi často jsou), pro daného jedince, úplně nevhodné. On je totiž klient a klient. Silově-objemový trénink s vysokou váhou je původně určen jen pro potřeby kulturistů a závodníků, kteří se připravují na soutěže. Měl by tedy zůstat záležitostí vrcholových sportovců. Ale ve fitku jaksi nevidíme jen vrcholové sportovce, že? Mnohem častěji zde tráví svůj čas úplně normální studenti, úředníci, prodavačky, manažeři. Pokud pomineme ego klienta, není zde sebemenší důvod k tomu, aby se přetížený manažer snažil o zvednutí co největší zátěže, „nejlépe“ u cviků typu bench press nebo mrtvý tah. Proč? Je zde příliš velké, až extrémní, zatížení na naše klouby. To ještě nemusí nikomu vadit, ale pokud toto praktikujeme delší dobu, buďte si jistí, že vaše tělo vám to vrátí i s úroky. V lepším případě se Vám zablokují záda, v horším zde máme různě závažné funkční poruchy na našich svalech a kloubech, operace, problémy s vnitřními orgány….
Dalším typickým cvikem, který se stále vidí docela často, by mohlo být např. posilování horního trapézu – pro běžného klienta, v naprosté většině případů, nevhodné. To potom odkouká např. sekretářka a za čas se začne divit, proč jí sakra ta hlava bolí čím dál víc, když přece začala chodit do toho fitka a makat na sobě. Takto bych mohl pokračovat dlouho, ale co z toho…? Ona totiž „běžná“ klientela potřebuje trochu něco jiného než vrcholový sportovec. Je to především, stále podceňované, uvolnění, tedy strečink a pak správně navržené posilovací cviky. Spojení „správně navržené“ je tady nesmírně důležité. Můžete se totiž protahovat a posilovat svaly sebevíc, ale úspěch se vůbec nemusí dostavit, pokud není cvičební plán nastaven přesně na míru každého z nás. Toto nám zajistí diagnostika pohybového aparátu, kterou by měl provádět každý zkušený trenér. Dalším kamenem úrazu bývá volba pohybové aktivity, na kterou naše tělo není připravené. Lidé sedí 10 hodin v práci a pak jdou na squash nebo tenis. Za nějaký čas se začnou divit, že to jejich kolena nevydržela a mají problémy s vazy nebo menisky… No jo, ale ani zde se nemáme čemu divit, když neprobíhá naprosto žádná kompenzace. Tímto nechci říct, že sport je nevhodný až nebezpečný. Naopak, při správně zvolené intenzitě a praktikování vyrovnávacích cviků Vám sport může být v mnohém užitečný. Může Vám dát to, co většina posiloven nenabízí. Sice zatížení a překonávání odporu ve více osách. Tedy síly, působící na naše tělo, nejsou rovnoměrné a to přispívá k posilování našich svalů více přirozeně. Pokud zde uvedeme jeden příklad za všechny, tak např. pro klasického klienta bude z hlediska stabilizace ramenního kloubu mnohem přínosnější např. basketball, než tlaky na multipresu. Samozřejmě i v tomto případě by měla proběhnout náležitá kompenzace v podobě funkčního posilování dolních fixátorů lopatek a celého ramenního pletence. Osobně jsem tedy toho názoru, že pro správné zapojení svalů do funkčních řetězců bychom měli začlenit do plánu jak trochu posilovny, tak trochu sportu a především pracovat na koordinačních cvičeních, vedoucích k optimalizaci základních pohybových stereotypů. Těmi si zajistíme správné fungování v běžném denním režimu, tzn. chůze, sezení, běh apod.
Nezapomínejme ale na to, že sport a sportovní trénink, tak často používaný v posilovnách je výdobytkem naší doby a lidé od pradávna neběhali po oválech a nehonili se s raketou po kurtu. Pokud chcete vážně prospět svému zdraví, nesnažte se cvičit a dělat věci podle ostatních. Zařaďte více strečinku, najděte si zkušeného trenéra, který Vám s nastavením plánu poradí. Zajděte občas na fyzioterapii ne, protože už Vás něco bolí, ale z důvodu prevence. Každý z nás je výjimečný a potřebuje něco jiného.