Proč strečink?
napsal Jirka Kalina Trenér, Lektor
Zveřejněno 17.10.2014
Tuhle otázku slyším poměrně často a jen dokazuje mizerné povědomí o tom, jak je strečink potřebný. Strečink je velice často podceňován i při přípravě vrcholových sportovců což je dost zarážející, nýbrž zanedbání protahovacích cviků přímo ovlivňuje sportovcovu výkonnost. Strečink by jednoduše měl být nedílnou součástí cvičebního plánu každého, kdo to s "údržbou" vlastního těla myslí vážně. Pokusím se nyní rozebrat pár základních doporučení ohledně protahovacího cvičení, které stále nevidím u klientů fitness center tak často, jak by bylo potřeba. Pojďmě k základnímu faktu. Jak většina z vás už ví, některé svaly mají z anatomického hlediska sklony spíše ke zkrácení a jiné k ochabování. Právě prvně jmenovaným svalům je potřeba věnovat náležitou pozornost v rámci protahovacích cvičení. Na našich kurzech mají studenti možnost, přesvědčit se o tom, že většina lidí je dnes více či méně zkrácená a proč tomu tak je. Dlouhodobým zanedbáváním tohoto problému si ale lidé "zadělávají" na pořádnou polízanici. Důsledky svalového zkrácení totiž lze shrnout asi takto:
-
sníženého svalového zásobení kyslíkem (sval potřebuje pro svoji práci především kyslík), negativního ovlivnění metabolických pochodů.
-
provádění pohybu v tzv. „náhradních programech“, potlačení fungování synaptických struktur, snížení počtu aktivních neuronů.
-
Snížení samotného nervového zásobení do svalů (tj. informace se z mozku k periferii dostane v delším časovém úseku, což má za následek zpoždění reakce svalů) – tj. kvalita všech pohybů sportovce (odrazu, dopadu, úderů….)
-
Přestavba svalové tkáně a vyšší výskyt křečí a spasmů.
-
Vyšší riziko zranění na základě toho, že klouby nejsou v centrovaných pozicích.
-
Potlačení vnímání pohybu a vlastního těla.
-
Zmenšený rozsah pohybu dlouhodobě má za následek narušení struktury kloubu z důvodu usazování škodlivých látek, snížení elasticity kloubních chrupavek na základě snížení produkce sinoviální tekutiny, přestavbu kloubního vaziva a později i nenávratnou degeneraci kloubu.
Strečink se většinou rozděluje na dvě základní skupiny, statický a dynamický. Dynamická forma strečinku je vhodná spíše pro sportovce a využívá se na začátku tréninku. Základem každého tréninku (jak sportovce tak nesportovce) by ale měl být dostatečně dlouhý statický strečink, který je dobré aplikovat většinou po tréninku. Obecně rozšířený fakt, sice že strečink před tréninkem působí jako prevence před zraněním totiž nelze potvrdit. Neexistuje jediná vědecká studie, která by potvrzovala, že strečink před tréninkem snižuje riziko zranění. Poslední výzkumy totiž ukazují, že statický strečink před tréninkem dokonce riziko zranění zvyšuje. Příště si shrneme několik rad o tom, jaké zásady u statického strečinku dodržovat.
A co vy, patříte ke šťastnější menšině, která se ve fitku protahuje, nebo strečink zanedbáváte?